Docent Sentiment a hrabě Cynik

A Já jsem jak oblázek na dně vodopádu

co nemůže říct no tak já jdu jinam

Voda ho pořád,pořád omílá

A mít vůli,dávno bych tu nebyla

Ten kámen nemůže jít do penze

čeká ho třeba jiná dimenze

A jestli slza úsměv smočí

ve vodě se jen pootočí

a nastaví svou hrubší stranu

Mít tu moc,tak tu nezůstanu

Můj smutek není žádnej víájpí

Můj průšvih není žádná celebrita

Jsou to dva starý pacholci

a rudej koberec je zrovna neuvítá

na na na ...

A moje pochybnosti v uválenejch šatech

postávaj tiše,kouřej v oprejskanejch vratech

Když už je ponor vážně přes čáru

můžu si vylepšovat profil v bulváru

Na věky říkat jenom to co se sluší

a skončit jako balvan s obroušenou duší

A jestli slza úsměv smočí

ve vodě se jen pootočí

a nastaví svou hrubší stranu

Mít tu moc,tak tu nezůstanu

na na na ...

Na věky říkat jenom to co se sluší

a skončit jako balvan s obroušenou duší

A jestli slza úsměv smočí

ve vodě se jen pootočí

a nastaví svou hrubší stranu

Mít tu moc,tak tu nezůstanu