// fb crop

Musik 04-2006

Musik 04.2006

Máte kulatiny, natočila jste jakési „live best of“ v novém kabátě… bilancujete? A co jste při bilancování zjistila?

Ani nevím jestli jsem při KONCERTě, jak se jmenuje naše nové CD živého koncertu, bilancovala. Víc mi šlo o to ukázat či zaznamenat jak se právě teď cítím a kým a čím jsem obklopená. Tedy fantastickou kapelou, šílenou chutí a radostí z muziky.

Je příjemné se ohlídnout? Je to v něčem bolestné? V čem?

Jsou situace v životě i v hudbě, na které nejsem moc pyšná, ale patří ke mně a k mému vývoji a tak bych neměnila. Jsou naopak situace, které mě dobíjí tak jak se mi to právě stalo s KONCERTem. Nikdy jsem nebyla na jevišti šťastnější a jen doufám, že s kapelou Petra Maláska budeme hrát do „alelujá“.

Je album a DVD Koncert dárkem k narozeninám?

Je to dárek lidem, ale sobecky musím říct,že je to dárek především pro mě. Jsem tvrdá na své pracovní okolí, ale nejvíc jsem v práci tvrdá na sebe. A po natočení tohoto „živáku“ jsem dlouho nevěřila kapele, Petrovi Maláskovi ani nikomu z týmu, že se to opravdu povedlo. Dokonce jsem to ani nechtěla vidět. Pak jsem se na to podívala a musím říct, že je to jedna z mála věcí, za kterou si opravdu stojím.

Kdo přišel s nápadem, jak probíhaly přípravy?Jak vznikala dramaturgie?

Nápad přišel z naštvání. Už mi lezlo na nervy jak se pořád někdo oháněl slovem playback. Jsem v branži 21 let a vím co dělám a vím proč to dělám a taky vím, že pokud chci komunikovat se svými diváky, musím se občas přizpůsobit televizní technice. Je to hraní si na hrdiny na špatným hrobě. Myslím tím ty řeči nováčků, co mají pocit, že oni vědí jak to všechno má být. Vědí prd. A když už jsem to posté slyšela, že se schovávám za playback a že mě vlastně nikdy neslyšeli zpívat živě, tak jsem si řekla, že ukážu, že jestli jsem v něčem silná, tak je to právě živý zpěv.

V čem je podle vás Koncert nejvíc jiný než ten „běžný“?

Žádný koncert není stejný. Je to otázka nálady, repertoáru a přesto, že teď hraju převážně s touto úžasnou kapelou, ani naše koncerty nejsou identické. Je to parta jazzovejch muzikantů, se kterými stačí zavžít oči a vzít do ruky mikrofón. Je to parádní pocit, ta nahrávka je plná emocí, ale má i klidná místa na vydechnutí. Občas tam řvu jak pominutá, ale někdy se s tóny jen mazlím. Jsme nádherně sehraní a jsme přátelé, což je z toho cítit.

Na co jste při koncertu myslela? Co vám běželo hlavou při jednotlivých písničkách?Byly to třeba situace, kdy jste se s písničkou setkala poprvé?

Hrozně jsem si to užívala, nebyla jsem v myšlenkách nikde. Jen na jevišti, jen s klukama, jen v sobě. Hráli jsme muziku, která mě baví, při které se neždímají hlasivky, ale srdce.. občas jsem měla husí kůži i na zádech, občas se mi chtělo jen zakřičet: „Bože, mě to baví!“. Miluju svoje povolání.

Troufla byste si na podobný koncert třeba před deseti, dvaceti lety?Proč jo, proč ne?

Určitě troufla, ale nebylo by to asi v projevu ani výběru skladeb tak vyzrálé. Teď se cítím už jako ostřílenej kozák, ale přitom jako někdo, kdo má ještě potřebu objevovat. Navíc tenkrát jsem neměla za sebou tak motivující hráče.

Oč je hlas Lucie Bílé lepší než v Neposlušných teniskách? Mimochodem, jak se dnes tváříte na tuhle písničku?

Když jsem si poprvé zavazovala jako dítě tkaničky u bot, tak jsem se převážila a rozbila si nos. Působila jsem směšně – stejně jako v písničce |Neposlušné tenisky. Ale i tak to jsou moje první krůčky, které beru s nostalgií a jsou to moje první krůčky, za které by se styděl jen hlupák.

Není výjimečný Koncert třeba začátkem nové Lucie Bílé? Nechce se vám začít experimentovat, dát prostor (stejně jako v případě Noida) mladším autorům? Věk a zázemí už na to máte? a navíc vaší impulzivnosti by to slušelo ...

Nejde o mladší autory, jako o autory, se kterými jsem tak sehraná, že odejít od nich by bylo jak nedohrát Wimbledon. S Ondrou Soukupem a Gábinou Osvaldovou k sobě patříme a rozhodně cítím, že máme před sebou ještě spoustu silných projektů. Písničku PAPOUCH, ve které je všechno co chci, co nechci, co miluju, co nenávidím – prostě všechno. To mi opravdu nikdo jiný nenapíše. I když to co slyším občas ze studia, kde od rána do noci můj muž točí, to mě takynenechává moc chladnou.

Anebo se pletu: je Lucie Bílá ještě stále impulzivní, jako jsem ji znala v době, kdy zpívávala vokály Luďkovi Adámkovi na desku?

Nevím jaká jsem, ale už jen fakt, že mě pořád baví lézt před lidi a exhibovat, je ukázka toho, že ještě střelená jsem. Mimochodem, na tu dobu, kdy jsem zpívala s Arakainmem a hulákala až se stromy zelenaly, na to vzpomínám moc ráda.

Co plánuje Lucie Bílá?

Připadám si trochu, jako bych prožívala klid před bouří. Jela jsem 13 let na plný plyn a teď se rozhlížím. Nebojte, dlouho stát nevydržím. Už teď mám chuť u Soukupů mlátit na dveře a křičet: „Tak co je?“

Vím, že podle bulváru vám nic nechybí, jen byste si přála ještě jedno dítě. Ale co třeba nějaké hudební sny? Koncertní? Albové?

Právě CD s Ondrou a Gábinou mě láká. Něco nového, hravého, plného těch úžasných slov, které umí jen Gábina a hudebních zvratů, kterými mě pořád ještě Ondra překvapuje. Těším se.

Je fakt, že jste dosáhla všeho, co se dosáhnout v téhle branži u nás dá: kde člověk ještě bere motivaci zpívat a pracovat dál, zlepšovat se?

Hnacím motorem pro mě je nespokojenost a taky zvědavost, touha objevovat a zkoušet a posouvat své hranice, ale hlavně nespím na vavřínech. Pořád si ještě myslím, že mě něco zásadního čeká.

A nezlobte se, zeptat se musím: proč neděláte rozhovory tváří v tvář?(Ale to už jen takový můj osobní dotaz ...)

Je to tím, že už jsem tady dlouho a poslední dobou rozhovory přestaly být rozhovorem ale staly se víc výslechem. Nebaví mě se přetahovat o slova, nebaví mě se rozčilovat nad autorizací a hlavně mám ráda, když můžu odpovídat v klidu sama. Když to necítím, do ničeho se nenutím. Vezmu papír, roztrhám ho na tisíc malých kousků, řeknu pár jadrných slov a pak se k tomu za příznivějšího pocitu vrátím. Mám ráda, když jsou věci podle mě a popravdě. Vytrácí se pomalu a jistě novinářská etika, citlivost, zájem a úcta Ale podle Vašich otázek to opravdu není Váš případ. Děkuju za otázky.




Pokračujte jedním z dalších článků:

Zpět na přehled rozhovorů