Pro mě vždy láska byla hrou,

však s Tebou hrát si neumím,

najednou nedokážu lhát,

proč, to nevím.

Takhle se přeci nechová,

ta Carmen pyšná, koketní.

V mé tváři barva nachová,

i stud, co nehodí se k ní.

Kéž sílu mám, svůj život žít

a osud svůj, do rukou pevně vzít,

chtěla bych umět říct, to Ti přísahám,

že začnu věřit pocitům,

když cítím, že Tě ráda mám.

V Tvé náruči já ožívám,

můj dech se zrychlí spolu s Tvým,

je to tak krásné, že se ptám,

zda sním, či bdím.

Chceš po mně víc, než umím dát,

chceš po mně víc, než možná mám,

pro lásku s láskou umět žít,

je nekrásnější drahokam.

Kéž sílu mám svůj život žít

a osud svůj, do rukou pevně vzít,

chtěla bych změnit svět, to Ti přísahám,

vždyť kvůli Tobě José můj

i Tvoji dívku ráda mám.

Můj bože chraň mě,

stále stůj při mně,

už nechci lhát

Snad sílu mám, poprat se s tím,

s tím osudem,

který doufám pokořím,

já půjdu proti všem,

na svou smrt tu přísahám

já, která bála jsem se říct

můj José, já Tě ráda mám.