// fb crop

Lidové noviny - prosinec 2001

Opět jste s velkým náskokem zvítězila v anketě Český slavík. Překvapilo vás to?

V tom, jestli si vaši fandové stále pamatují vaše jméno si nemůže být jistý nikdo. Když jsem v rukou držela prvního slavíčka, skoro jsem umřela radostí, ale to vystřízlivění pak bylo velmi rychlé. Uvědomila jsem si, že nesmím dopustit, aby to lidé brali jako štěstí začátečníka. Není jednoduché stát už poněkolikáté na místě s pořád těžší a těžší soškou v ruce v ruce, ale stojí to za to se o to stále pokoušet. Nejde pak o překvapení, jako o ujištění, že ten kolotoč, ve kterém žijete, má smysl.

Měla jste aspoň na chvilku obavy, že byste třeba nemusela letos vyhrát?

Nemám na první místa žádný monopol a ani nejsem motivovaná strachem o pozici. Taky se nevznáším metr nad zemí s unešeným pohledem do zrcadla. Dělám jen krásnou práci, která baví a budu ji dělat i kdyby se všechny slavíci rozlítli a už na mě žádný nevybyl.

Proč se podle vás nedaří ostatním zpěvákům vás a Karla Gotta v pozici Slavíků ohrozit?

To asi není otázka pro mě ani pro Karla. Snažím se jen o to, abych byla k sobě i k lidem upřímná a mluvila jen tehdy když mám co říct nebo když se mě někdo na něco zeptá.

V Česku jste určitě nejpopulárnější zpěvačka, uvažujete o tom jak se ještě výrazněji prosadit v zahraničí? Co je k tomu podle vás zapotřebí?

Pokud bych měla tu touhu pokusit se o štěstí i jinde, dávno bych to už udělala. Musela bych se ale do vysněného místa odstěhovat a žít tam, abych pochopila mentalitu, řád a cit té země. Chvála bohu ty ambice nemám. Mám ve svém životě jiné priority. Jakýkoliv pokus o úspěch v zemi, kterou neznám a tudíž jí nerozumím, by pro mě znamenal pouze obchod a business a v tom já štěstí nehledám.

V Českém slavíku jste prosadila Zuzanu Norisovou. Proč zrovna tu?

Zuzka Norisová je čistým vzduchem v tomhle maličkém hudebním světě. Je milá, skromná a upřímná. Nemohla jsem vybrat nikoho lepšího.

Nacházíte při svém nabitém programu čas na to, abyste se kultuře věnovala jen jako divák (posluchač, čtenář), zajdete někdy na kocert, film či výstavu jen tak? Pokud ano, čemu dáváte přednost, co vás nejvíc oslovuje? A co je váš nejsilnější zážitek z poslední doby (posledního roku)?

Mám ráda ticho, knížky a filmy, které mě neděsí. Takové milé pohlazení pro mě byl film Filipa Renče "Rebelové". V téhle vystresované době je něžnost k nezaplacení.

Jste pravidelnou posluchačkou některé ze svých tuzemských kolegyň zpěvaček?

Mám ráda srdce Hany Hegerové, noblesu Marty Kubišové, upřímnost Hany Zagorové, talent Darinky Rolincové a ze všech nejvíc mě inspiruje Vlasta Průchová.

A co v zahraničí - máte svou oblíbenkyni tam?

Bez rozmýšlení Tina Turner. Jsme tak maličká země, že v tom vesmíru kolem nás jsou desítky inspirací.

Co pro vás znamená kvalitní repertoár?

Repertoár jsou šaty, do kterých oblíkám své pocity a své emoce. Poslední dobou se zdá, že chodím nahá, ale nic se nedá přeskočit ani doba hledání toho správného návrháře. Než abych oblékla plizovanou sukni, raději zůstanu doma s leukoplastí na puse.

Jak se v současnosti hledají kvalitní autoři?

Autorů je spousta, jen je těžké najít toho, který cítí to co vy. Znám i ty co jen mluví "co by udělali kdyby…". To jsem před revolucí slyšela na každém rohu od režisérů, podnikavců apod. "kdyby tu byl jiný režim, tak bych…". Režim je pryč, ale mluvkové taky. Stále čekám na mile drzého, nového, ničím nezkaženého autora, který zazvoní u mých dveří a řekne "Jsem tady!". Zatím se nic nového neděje.

Máte je? Mohla byste porovnat ty, se kterými se nejlíp pracuje? Které své písničky považujete za největší hity a proč?

Jsem v hudebním světě skoro patnáct let a zatím ty největší a nejúspěšnější věci vznikly z manželství mezi mnou a Gábinkou Osvaldovou a Ondrou Soukupem. Známe se dlouho a myslím, že se umíme navzájem vyprovokovat a vyhecovat k dobrým věcem. Moc ráda vzpomínám na vizuální divadlo Zahrada rajských potěšení, které vzniklo podle triptichu Hieronyma Bosche uváděný v divadle Ta Fantastika stejně tak jako Johanka z Arku anebo na naši první desku z dvaadevadesátého roku Missariel, která má po letech v sobě ještě tolik síly a energie jako žádná další.

Jakým stylem si vybíráte, jak komunikujete s autory, jak velký podíl máte na písničkách?

Dalším hudebním zážitkem je pro mě tým Hapka-Horáček. Ať jsem s nimi zpívala jen kratičký vokál do scénické hudby, nebo natočila šanzónek či duet, vždycky mi srdce skákalo radostí.

Řekla jste, že kabát zpěvačky je vám těsný a že chcete dál, vystupovat jako člověk s vlastními nápady a mluvou. Proto máte svůj televizní pořad... Neuvažujete o také tom, že byste si začala psát třeba i písně sama? Zkoušela jste to? A narazila jste při tom na nějaká úskalí?

Víc než zpěvačka používám slovo komediant a ten musí být všestranný, aby svého diváka vyvedl z nudy. Baví mě ta barevnost a hravost mého povolání, můžu si zpívat, hrát, produkovat své nápady a realizovat sny. Můžu se obklopit jen lidmi, které mám ráda a kterých si vážím a jediné co musím je dělat jen co cítím a co chci. Jakákoliv jiná cesta by byla na mé práci vidět tak jako to, kdybych byla motivovaná láskou k sobě a ne k těm, pro které ji dělám.

Nelitovala jste někdy toho, že jste příliš otevřená v médiích?

Otevřenost mi dává naprostou svobodu. Nemusím kličkovat, lhát, ani se snažit být s každým zadobře. Bez upřímnosti bych asi daleko nedošla, né každý je na ni připraven a ne každý si s ní ví rady. Ale se mnou se hnout nedá. Několikrát už jsem slyšela, že je to asi sebevražedná vlastnost, ale pokud jdete se srdcem na dlani a někdo toho zneužije, neublíží vám, ale především sobě. Kdyby mi lidé nevěřili, ztratila bych je a já je nechci zklamat tak jako nechci zradit ani sebe. Věřím na lásku a věřím na laskavost. I ten nejprotivnější a nejuzavřenější morous to jednou nevydrží a usměje se.

Kolem vaší osoby se neustále něco děje. Ještě vás baví vyvracet všechny pomluvy a fámy, nebo jste již od podobných věcí upustila?

Miluju svůj život i když se často někdo snaží mi to rozmluvit. Nikdy mě tak nerozhodí to co si o mě vyprávějí ostatní, protože já jsem zodpovědná jen za to, co sama řeknu. Ostatní jsou jen slova. Často v médiích čtu své citace, které jsem nikdy neřekla, často čtu o sobě příběh, se kterým nemám nic společného, ale zlobit se či soudit, by mně bralo jen energii. Před časem se mě někde ptali na vdavky. Já s úsměvem odpověděla, že se budu vdávat jen pod podmínkou předmanželské smlouvy komu po rozvodu připadne Blesk a komu Super, smála jsem se tomu až do druhého dne, kdy jsem si přečetla, že chci předmanželskou smlouvu, protože se bojím o peníze. Jindy se mě zas někdo ptal, jestli bych zazpívala Václavu Klausovi a já zalaškovala: "Jasně, kdyby přišel bez Zemana…". V novinách pak stálo: "Bílá pochybuje o opoziční smlouvě…". Ve srovnání s tím, že mi média neustále hledají ženicha je tohle síla. Média jsou rychlejší než můj život, ale bojovat s nimi je zbytečná ztráta času. Rozhodně bych jejich sílu nepodceňovala. Kdybych se tím více zabývala, asi bych zpívala jen doma v zamčené koupelně.

Řekla jste, že se nebojíte změny, že váš život není závislý na zpívání. Máte představu, co byste chtěla dělat, kdybyste se zpěvem neživila? Máte nějakou vysněnou práci, která by vás bavila skoro stejně jako zpívání?

Pro hudbu se člověk nerozhoduje, s tím se narodí, ale pokud by mě cesta od ní odvedla, rozhodně bych se věnovala opět lidem. Jsem častěji než v divadle v různých zařízeních s nemocnými dětmi a u nich cítím možná větší smysl svého poslání než na jevišti. To není otázka srdce. Spojení s těmi, kteří potřebují pomoc toho druhého mi změnil život v daleko hodnotnější a bohatší. Ti lidé mě budou vždycky držet při zemi, oni totiž vědí co je život na rozdíl od těch, které tak často podkávám a kteří jsou hendikepovaní aniž by o tom věděli.

Co už se vám na životě popové hvězdy omrzelo?

Asi nic. Všechno se vším souvisí, i ztráta sladké anonymity a polopravdy a lži, kterými nás pentlí, i to setkání se závistí a hloupostí. Vše chápu, jediné co by mě děsilo, je ta má hloupost.

Nedávno uplynulo dvanáct let od sametové revoluce. Odpovídal vývoj u nás v těch dvanácti letech vašim představám z roku 1989? Jste z něj zklamaná, nebo naopak myslíte, že věci jdou správným směrem?

Lidé strašně zapomínají. A na krásné věci se tak rychle zvyká. Není nic bez chyby a některé i ty dobré změny bolí. Ale nikdo nemůže hneš tak skákat po zlámané noze i když už to dávno srostlo a sádra je pryč. Naše země je jak dítě po nemoci. Fňuká, rozčiluje se a je někdy pekelně protivný, ale ono z toho vyroste a jednou až bude velký si řekne? "Bylo to těžký, ale už je to pryč.". Bude na sebe hrdý, že to ustálo. Jsem na svou zem hrdá.

Zúčastnila jste se oslav narozenin Václava Klause, nijak se netajíte tím, že jsou vám jeho názory blízké. Uvažujete o tom, že byste ho opět podpořila v předvolební kampani?

Stála jsem za panem profesorem v době, kdy byli všichni proti němu. Stála jsem za ním jako za člověkem, kterého si vážím a který podle mého názoru udělal pro naši zemi mnoho dobrého. Řídila jsem se citem a selským rozumem, který mi říkal, že pokud něco neudělám, stanu se jednou z těch co do něj kopou. Myslím, že už dávno mou podporu nepotřebuje.

Čím je vám blízká pravicová politika, resp. politika ODS? Je to spíš program, nebo spíš osobnosti, jimž důvěřujete nebo si jich z nějakého důvodu vážíte?

Ráda bych žila v zemi, ve které se lidé nemusí bát, jestli vyhraje pravicová či levicová politika, jsou země, kde v tom opravdu rozdíl není. Ale my tou zemí nejsme. Nikdo by neměl zapomenout na předlistopadovou dobu. Ublížila všemu čemu ublížit mohla a vlastně ubližuje pořád. Bývalý komunista je stejný nesmysl jako bývalý černoch. ODS je pro mě stále jediná volba.

Přála byste si Václava Klause jako prezidenta?

Ano.

Přemýšlíte někdy o politice? Třeba o tom, co by konkrétně vám nebo vašemu synovi mohl přinést vstup České republiky do Evropské unie? Nebo si myslíte, že o tyto věci by se měli starat je politikové?

Jsem patriot a Evropská unie je to co bych své zemi přála z celého srdce.

Patříte k umělcům, kteří se hodně angažují v charitě. Vybírala jste si sama oblasti, v nichž pomáháte, nebo to byla spíš věc náhody, že se na vás někdo obrátil se žádostí o pomoc a vy jste mu vyšla vstříc?

Někdy je to věc náhody, někdy hlasitého volání o pomoc a jindy zas volby lidí, kteří mě na priority upozorňují. Po letech mám už v charitě jasnější systém a řád. Jediné čemu bych se ráda vyhnula je neprůhlednost. Proto raději konkrétní problém a konkrétní pomoc.

Zvládáte alespoň občas sledovat nějaké konkrétní výsledky charitativních akcí, osudy konkrétních lidí, jimž jste třeba pomohla?

Mám mezi těmito lidmi i přátele napořád. Asi nejvíc jsem ve spojení s Oázou, což je centrum pro mentálně postižené lidi, kde je tolik krásných lidských dušiček. A stejně takové slunce jsou pro mě holčičky z motolské nemocnice Verunka a Štěpánka, které žijí život o kterém nikdo ani netuší.

Jste šťastná?

Mám ráda život a nenechám si to nikým rozmluvit.




Pokračujte jedním z dalších článků:

Zpět na přehled rozhovorů