// fb crop

Glanc 2006

Glanc - 06.2006

Kdy jste naposledy šla bosá trávou?

Všude kolem našeho domu je kamení už proto, že je postaven na skále a věřte mi, že i taková chůze je náramná…víc potěšení mi ale působí to místo…místo, které je moje a kam na mě žádní bubáci nemůžou

Co máte nejraději na venkovském způsobu života?

Tu sounáležitost, přátelství vybudované v dětství, to že se všichni zdravíme, to že se člověk nemusí bát pustit ven dítě na kole, to že můžu jít ráno nenalíčená do obchodu pro rohlíky a nikdo neříká „jé, ta vypadá“ ...

Trávíte nějaký čas na terase? Jak u vás probíhají snídaně nebo večeře? Chystáte všechno sama?

O vaření se spravedlivě dělíme, tedy spravedlivě – prostě vaří ten, kdo na to má chuť…Já většinou udržuji chod domácnosti a můj muž vaří takové pochoutky, které by mě při mé praktičnosti ani nenapadly…chlapi se tak nějak míň bojí, že něco zkazí ?Baštíme pak kdekoliv, ale nejraději u televize ... pouštíme si pak Homolkovi, Chalupáře nebo Přátele a je nám fajn

Zatímco rodina rybaří, vy si u vody raději čtete. Můžete prozradit co?

Vašek začíná tvrdit, že to co se říká o lásce a kartách platí víc o rybách – všichni kolem něj něco chytají, ale on má prý mě ?. Je pravda, že bych mu nějakou tu pořádnou rybu přála..Mají s Filipem a mým tátou skvělé vybavení a rybářský průkaz a prostě jsou to profíci, a když pak přijdou ti profíci po několika hodinách s prázdnou – je mi jich fakt líto. Mě rybaření postihlo jen malinko, mám svoje pravé rybářské křeslo, sedím v něm s klukama u rybníka, ale háčkuju si nebo pletu :)

Udělala jste něco na zahradě, anebo zatím leží ladem?

Mám kružítko zapíchnuté uprostřed domu a pravidelným zvětšováním kruhu dům upravuji – zatím jsem u sezení s krbem, ale dál jsem se nedostala…Zahrada musí chviličku počkat, ale asi to bude velký voříšek ...

Se sousedkami pořádáte nohejbalové turnaje pro „kluky“ – zní to hodně pohodově.

To nejsou jen sousedky, jsou to mé kamarádky – tedy je nás pět, máme 9 synů a pořádáme pořád něco, dětské dny a turnaje a nebo i narozky jedné z nás – jako ty poslední co měla Ivetka. To je moje kamarádka z dětství, jezdily jsme spolu už v kočárku – den před jejíma narozeninama jsem jí řekla, že mi není dobře , a že si jdu lehnout, ale že něco moc potřebuji, ať přijde – protože má klíč od domu, tak jsme na ni připravily s holkama překvapení – zatáhly jsme žaluzie, všude zhasly do úplné tmy a schovaly se …ona přišla a my rozsvítily a tak jako je to v těch filmech zakřičely PŘEKVAPENÍ… všude byly chlebíčky, kytky, dárky a dort…a dopadlo to tak, že to prý byly Ivetiny nej narozeniny – ale má opar z leknutí :)
Děti si vždycky myslí, že tak jak vše leží a běží – má být, a že to jinde ani jinak není…mně to nevadilo, a přestože jsme opravdu neměli ani vodu a záchod byl někde venku na dvoře – měli jsme s bratrem Karlem ten nejkrásnější domov…dělali ho rodiče.

Dokázala byste dneska ještě tak žít: mít suché WC a dům bez vody?

Nic se nedá vrátit, myslím tím pocity – kdyby mě život vedl jinudy, nevadilo by mi to – pokud by mi ovšem nechal můj selský rozum a srdce na tom správném místě…To je totiž podstatnější než to kam chodíte na záchod.

Chodíte ještě pěšky, anebo všude jezdíte autem?

Chodím ráda pěšky – hlavně po naší vesnici – je tam hrozně hezky, pěkné je i to, že se tam všichni na ulici zdraví, člověk se cítí i venku jako doma.

Pochvalovala jste si, že v okolí Otvovic je hodně rybníků. Mně tenhle kraj nepřipomíná Jižní Čechy, ale vypadá to, že nejste typ, který by jen seděl doma.

Teď tedy doma sedím nejraději, nemůžu se toho totiž vůbec nabažit…nejen to, že pořád někde lítám, běhám, křičím a jsem pořád obklopena tuctem lidí, kteří mě sledují, něco ode mě očekávají, hledají chyby…prostě doma je mi teď nejlíp…ale nepředpokládám, že by tomu tak mělo být napořád…Jen se nadýchnu, nabiju baterky a pak zase vyletím ven. Já lidi a společnost potřebuji… i takovou jaká je :)

Ještě před rokem jste si stěžovala, jak máte jen jednu skříň na své oblečení. Jak jste na tom v novém domě?

Já měla jednu skříň, Vašek dvě police a Filip šuplík – teď máme všichni tři šatnu a je plná – vůbec nechápu, kde jsme ty věci měli ...

Kde nakupujete oblečení? Oblékáte i manžela?

Oba neradi nakupujeme a tak se necháme vždy rozmazlit stylistou, tedy pokud je něco důležitého a je třeba se obléknou „nově“. Jinak se nejlíp cítíme v džínách a nebo v něčem pohodlnějším doma…Mám ráda krásné věci, ale víc ty na stěnách než na sobě…než krásné šaty, raději si koupím krásný obraz od Vladimíra Komárka..Nebýt Liběnky Rochové tak nevím, nevím.

Beata Rajská se nedávno rozplývala, jak je na vás vidět, že vám radí Liběna Rochová. Co vám Liběna Rochová radí?

Na normální život je pro mě rádcem stylista, ale na ty velké akce, na důležité večery či zásadní dny je pro mě Liběna Rochová nepostradatelná. Díky ní si občas někdo může myslet, že módě rozumím…Ona mě zná a ví, že není tak lehké mě obléknout – jsem paličatá a hned tak se mi něco nelíbí, ale už jsme tak sehrané, že nemáme problém..Vždycky jsem byla pro týmovou práci a Liběna do mého týmu patří.

Oblečení se nesmí brát moc vážně, je to hra, cituji Liběnu Rochovou. Hrajete si ráda?

Liběna nedělá nic konfekčního, ono to ani nejde…co se týká naší spolupráce, vždy jde o výjimečnou záležitost, která má svůj příběh, své prostředí, svou důležitost a tomu se róba přizpůsobuje…Většinou jsou to šaty, které se už pak nikde neobjeví a tak jsme si řekly, že by bylo krásné naší spolupráci zmapovat a vydaly jsme knížku plnou těch krásných věcí a u každé i mou vzpomínku na Slavíky, ceny Televize, různé Silvestry atd. Je to krásná kniha.

Co je takzvaný slepý steh? Berte to jako zkoušku z krejčoviny. Pokud nevíte – odpověď najdete na konci seznamu mých otázek.

Tenhle steh neznám, ale takovou „rybičku“, což je v podstatě záševek se hodí nezapomenout.

Kdy naposledy jste měla jehlu v ruce?

Asi se budete divit, ale jehlu jsem měla v ruce celé prázdniny…Mám velký chaos v hlavě a ten zmatek umí uklidnit nejvíc ruční práce…a tak jsem se letošníma prázdninama propletla, proháčkovala a prošila…nejraději mám medvídky…Už jsem jich i několik rozdala – baví mě to – už vím co budu dělat až budu babička.

Vypadalo to, že album v nejbližší době asi nenatočíte, protože teď máte v životě jiné priority. Jenže Ondřej Soukup prozradil, že jste spolu byli ve studiu. Vzniká něco nového?

Měla jsem teď v posledních třech letech pocit, že musím pořídit Filipovi sourozence nebo nemůžu jít dál, ale osud má se mnou zdá se jiné plány a tak se přestávám vymlouvat a začínám zase kout pikle v hudbě. S Ondrou a Gábinou jsme tým, co si má co říct a společně máme co sdělovat..Byla by Škoda nepokračovat…Už máme první vlaštovku – jmenuje se „Osudová láska“ a je to krásná věc.

Soukup si stěžoval, že ho terorizujete a nutíte ho pracovat.

Ondra je génius a Gábina géniuska – a tak je to s nima těžké, tedy lépe řečeno – bouchám jim na vrata co můžu a kdyby bylo na mně, deska by už vyšla zítra, ale já si na jejich chuť a slinu ráda počkám ... Stojí mi to za to.

Gábina Osvaldová zase prozradila, že jsou chvíle, kdy ji mažete med kolem pusy. Tak to vypadá, že na Soukupovic rodinu užíváte metodu cukru a biče.

Když si v hlavě přezpívám třeba „Papoucha“, což je písnička z muzikálu Elixír života, mám chuť je sníst láskou oba…Je to opravdu geniální věc, ale potřebuji jít dál a maličko rychleji – to je mám pak chuť uškrtit jak dělají fáry :) Máme spolu takové malé manželství a tam patří oboje ...

Už třetí rok prý odmítáte pracovní nabídky s tím, že budete těhotná. To asi není moc jednoduchá situace.

Není, ale nedá se nic dělat..Jsem k okolí upřímná a snažím se neplánovat dlouhodobé projekty, ale ač si to v práci komplikuji sebevíc a ať dělám pro dítě psí kusy – nějak mi to ukazuje dlouhý nos…Ale já nikdy neměla nic zadarmo, tak asi budu ještě chvíli platit…Jen musím mít jednou pocit, že jsem pro to udělala vše, to abych mohla klidně spát.

Za rok prý chystáte premiéru Babičky. Kdo to vymyslel? A co bude příště, přijde na řadu Jirásek?

Jsme repertoárové divadlo, a tak musíme hledat pořád nové hry a nová témata…Ke čtyřem muzikálům letos přibude činohra „8žen“ a chystáme se na české téma, tedy na kousek života české spisovatelky Boženy Němcové..Přišel s tím režisér Jiří Pokorný a přestože už jsem o Boženě přemýšlela dávno, teprve on mě pro to téma totálně nadchnul…Je předčasné o tom víc mluvit ... je to běh na dlouhou trať.

Nabíjí vás, nebo vyčerpává, že musíte pořád obhajovat nějakou laťku? Nedýchalo by se vám svobodněji, kdybyste připravovala desku a nikdo od vás nic neočekával?

Je to jinak, nemám potřebu něco obhajovat, svůj svět jsem si dobila a jsem na to pyšná…Já nic neočekávám od sebe a v klidu si připravuji desku, zpívám jak mě to baví a provozuji velmi dobře prosperující divadlo…Tohle období mě nabíjí a vyhovuje ...

Na vaše poslední album nezazněla žádná smysluplná kritika, snad jen, že jste svou kapelu „zválcovala“. S tím ale asi nebudete souhlasit?

„KONCERT“, tedy jak se jmenuje mé poslední album a DVD je ukázka toho jak se cítím – repertoár, který mám ráda, kondice hlasu, která mě uspokojuje, kapela, kterou miluji – točili jsme doma u nás v divadle – na mé narozeniny a tak mě ani nerozhodily oteklé oči, které mám a asi díky zdraví už mít budu…Na nic si nehraju, na nic netlačím, plácám mezi písničkami hlouposti a jsem ráda tam kde jsem ... Na to DVD jsem pyšná, o kapele ani nemluvím – ta kapela je fakt BOMBA, s nikým jsem nebyla na jevišti šťastnější.

Nenapadlo vás, že při spojení s Petrem Galáskem vás budou srovnávat s Hanou Hegerovou? Nejvíc se ale divím tomu, kde je nějaký vliv divokého Noida? Víte, jak se říká, že se partneři hodně ovlivňují ...

Takové srovnání by mě těšilo, Hana Hegerová a Marta Kubišová jsou osobnosti, které mě inspirují nejvíc…S takovými zpěvačkami se dělit o kapelu, mi je ctí.

Píše se, že vaše „hvězda pobledla“, že prožíváte „ústup ze slávy“. Trápí vás to, těší vás to? Dotýká se vás to nějak? Případně kam byste ráda ustoupila? :)

Taky se psalo, že mám doma 40 hodinek, a že mám krizi ... Hodinky jsem našla doma dvoje a jestli je krize to co právě prožívám, tak doufám, že bude ta krize trvat dlouho ...

Nehrozí Ta Fantastice, že se bez vás neobejde? Pokud odejdete na mateřskou, neklesne návštěvnost pod únosnou míru?

Máme v divadle osobnosti, které diváka přitáhnou stejně taj jako já…krom barevnosti repertoáru. Máme v divadle komedii, kabaret, muzikál, činohru a pevně nás drží na nohou černé divadlo. To hrajeme jednou a přes prázdniny dvakrát denně. O budoucnost divadla TaFa nemám strach.

Co se týče vašeho divadla, napadá mě srovnání s Bolkem Polívkou. Chantal Poullain mu vyčítá, že v Manéži netvoří a stagnuje ...

Těch co mají spoustu rad je hodně, celé to jsou jen slova – většinou radí ten,co je sám jen hercem a odpovídá jen sám za sebe…Odpovědnost za celý provoz divadla je něco jiného, přijít s nápadem je jedna věc, ale druhá je sehnat na něj peníze, tým lidí, dobrou režii, obsazení, propagaci a pak vše umět dál prodat…Nemluvím teď o Chantal, ta to jistě myslela dobře..Podle mě má Bolek dělat jen to co cítí, jestli chce teď jezdit jen na koni a učit chodit své děti, tak ať se na divadlo prostě vykašle …stejně až se vrátí, bude zase nejlepší..Jsme obchodníci s emocemi - a ty pokud nejsou upřímné – nestojí za nic…Mě taky nikdo k ničemu nedonutí, ani chytré řeči ...

Televize Markíza o vás před nedávnem prohlásila, že jste si před vystoupením nedala obvyklou skleničku bílého vína a že jste tedy těhotná.

Těhotná jsem byla vždycky, když se to hodilo médiím, tedy už asi 13x za poslední 3 roky..Můžu si za to sama – lidi o vás ví jen to co jim sám řeknete a já řekla nahlas své přání

Máte rockerské zvyky. Takže jedna sklenka před koncertem neškodí?

Pití není a nikdy nebyl můj kamarád a před zpíváním nebo před jakýmkoli představením – v žádném případě. Asi mě v Markíze moc neznají.

Nutí vás podobná pozornost médií a lidí (třeba právě uvedený případ Markízy) kontrolovat se na veřejnosti? Jaké chování si třeba nemůžete dovolit?

Kdybych se musela pořád kontrolovat, tak bych se asi zbláznila – jediné co si hlídám, abych nedávala médiím žádné zbraně do rukou, ale jinak se chovám tak jak to cítím a jak mi to vyhovuje..Bez ohledu na to co se píše.

Oslavila jste čtyřicátiny. Chybí vám něco z toho, jaká jste byla před dvaceti lety?

Teď mi nechybí nic, ale tenkrát mi chyběla zkušenost ... už bych to nechtěla vrátit.

Žertovala jste: „Aby můj muž nezapomněl na výročí, tak jsme se vzali na mé narozeniny. Tak doufám, že nezapomene i na ty narozeniny.“ Je Noid tak zapomnělivý, anebo je soužití s muži tak obtížné?

Byla to jen slovní hříčka…Ať je můj muž jakýkoliv, je můj a já ho takového chci – proto jsme se vzali.

Co vás váš muž naučil?

Ukázal mi, že všichni chlapi nemusí zákonitě se svou ženou soupeřit a bojovat.

Kdysi jste si stěžovali, že vaši partneři vždycky získali dojem, že je k životu nepotřebujete, protože stavíte domy, kupujete auta, vyděláte tolik, kolik oni nikdy nevydělají. Jakto že Venda v tomhle obstál?

Je to osobnost bez mindráků!! Má své ambice, proto přeje to samé i svému okolí.

Přijde mi, že váš muž je všude s vámi… taky jste s ním všude?

Nejsme všude spolu a ani to nechceme…já nejezdím vždycky na ryby ani na potápění či sraz motorkářů jako Vašek nechodí na mé srazy kamarádek, ani na všechny mé koncerty…Nechodíme pořád propletení do sebe – jdeme vedle sebe stejnou cestou a dáváme si prostor jaký potřebujeme ... Tak jsem si to vždycky přála :)

Vysvětlivka: Slepý steh není z jedné strany vidět :)




Pokračujte jedním z dalších článků:

Zpět na přehled rozhovorů